Předkládáme k vážnému zamyšlení článek Tomáše Feřteka,
který vyšel 27. 9. 07 v časopise Reflex (č. 39 / 2007)


 

SLÁVA,  MANŽELSTVÍ  NA  DOBU  URČITOU!

Nerad bych, aby nápad německé poslankyně GABRIELE PAULIOVÉ ušel zdejší veřejné pozornosti, proto říkám rovnou, že o manželství nikolivěk navěky, ale na dobu určitou jsem už mnohokrát přemýšlel a přijde mi jako skvělý nápad.

Pokud jste v médiích nezaznamenali, jednalo by se o kontrakt na nějakých sedm až deset let a při oboustranném souhlasu by se prostě bez velkých formalit prodloužil. Na odchování dvou dětí byste potřebovali zhruba dvě manželské dohody za sebou. Rozumnější by bylo uzavírat je pouze s jedním člověkem.

Je samozřejmě vtipné, že tenhle libertinský výstřelek hodný zeleného liberála propaguje v Německu křesťanská politička, adeptka na uprázdněné předsednické křeslo po Edmundu Stoiberovi.

Argumentů, proč by něco takového podkopalo samotné základy evropské kultury, padne v diskusi jistě dost, předložím proto pár důvodů, proč bychom o tom uvažovat měli.

  • Manželský "kontrakt" na sedm či deset let by zbavil stresu ty, kteří raději žijí nesezdáni, protože svatba jim připomíná víc výrok soudu o doživotním trestu než radostnou událost. Možná by sňatků přibylo.

  • Mnoho mužů a žen by už od začátku pochopilo, že toho druhého nemají navždy pojištěného a musí pro jeho udržení také něco udělat. Žádný doživotní živitel a bezplatná služka. Konec pivním břichům a domácím teplákům.

  • Ubylo by těch, kteří po rozvodu skončí tím druhým oškubaní. Budoucí rozdělení majetku by byla velmi pravděpodobná věc a muselo by se na rovné podmínky myslet předem.

  • No a konečně, ono by to nebylo nic nového. Ještě v devatenáctém století trvalo průměrné manželství dvanáct let. Pak jeden nebo druhý z manželů umřel a bylo třeba se pragmaticky domluvit s někým dalším. Takže žádný experiment, jen korekce lepší zdravotní péče a návrat ke snesitelnému normálu.

  • Ale jestli někdo opravdu touží po posvěceném svazku navždy, proč ne? Šance pro katolickou církev. Na rozdíl od limitovaného "státního" sňatku může nabízet pouto nerozdělitelné. Ať si to, kdo chce, užije. I s tím komplikovaným církevním rozvodem.

 

 

[Skáknout zpět do aktualit]